...v Číně

Cesta na severozápad (od Shanghaie) - část III

5. února 2013 v 22:48 | MaedhRos
Xi'an (revisited) - dny další
V hostelovém pokojíku pro šest lidí se moc vyspávat nedá, ale nějak se mi podařilo vstát až v devět.
Po vyhlédnutí ven mě věru nepotěšilo, že je zase vedro jak v peci.

Cesta na severozápad (od Shanghaie) - část II

26. listopadu 2011 v 9:26 | MaedhRos
Xi'an (revisited) - den první
Kombinace vedra, mojí vrozené lenosti a faktu, že jsem potřebovala nakoupit nějaké ty dárky (což při omezeném rozpočtu zabere překvapivé množství času) vedla k tomu, že jsem toho stihla méně, než by se slušelo. Jednou z výhod cestování v grupě je vyšší motivovanost. Je-li člověk sám, lenosti o dost snáze podléhá - já tím spíš neb ke spokojenosti mi odjakživa stačí poměrně málo. I přesto jsem si ale Xi'an (už podruhé) užila...
Je to město, které mi k srdci přirostlo už během zimního výletu s českou výpravou, a opětovná návštěva mě v tom názoru jen utvrdila. Dlouhá a bohatá historie, hezké baráky, spousta prachu, znamenité pouliční žrádlo, chaotická doprava... Xi'an je prostě fajn. O krásách Xi'anu někdy příště, až se dokopu k sepsání reportu ze zimní výpravy - prozatím bude muset postačit povídání o tom, jak jsem v Xi'anu vysedávala v čajovně, sháněla dárky a chodila na operu.

Cesta na severozápad (od Shanghaie) - část I

23. listopadu 2011 v 21:06 | MaedhRos
Do Yulinu bych asi nikoho přes půl Číny nehnala, snad jen duše vzácně spřízněné. Já se odtamtud nicméně vrátila nejen s veskrze pozitivními dojmy, ale i s přáním se tam někdy, dají-li Nebesa, vrátit. A o tom, že pojedu právě tam, bylo víceméně rozhodnuto ve chvíli, kdy jsem během googlení informací o dynastii Qin natrefila na následující info:
Fusuova hrobka, město Suide, okres Yulin, Shaanxi. Otevřeno denně,vstupné 10 yuanů.
A nebyla bych správný geek a správná fangirl, kdybych výjezd do Yulinu okamžitě nezačala zvažovat, byť velmi teoreticky. To bylo někdy koncem zimních prázdnin.
A před začátkem těch letních a návratem do ČR jsem najednou stála před otázkou, kam na výlet. Jasno jsem měla ve třech bodech: něco na sever od Dlouhé řeky, něco mimo kategorii fabrik na turisty (z principu proti nim absolutně nic nemám, ale radši tam zavítám mimo sezonu) a něco se silnou vazbou na čínskou historii. Když mi došlo, že právě Yulin naprosto vyhovuje ve všech směrech, bylo rozhodnuto.
(Tímto tisíceré díky Dikymu, bez jehož výpomoci by tenhle výlet nedopadl ani omylem.)




Yulin (榆林) leží na samém severu provincie Shaanxi, v oblasti známé jako Shanbei. Jedná se o prosperující a rychle se rozvíjející region bohatý na nerostné suroviny. (Místní si na tom taky poměrně zakládají, většinou se mi neopomněli pochlubit, jak je Yulin bohaté město. A jsou to prý velmi často právě yulinští, kdo kupuje drahé nemovitosti v Shanghaii, jak jsem se dozvěděla.) Yulin má za sebou dlouhou a dramatickou historii. Z nejstarších zmínek je znám pod jménem Shangjun. V období Válčících států se stal součástí státu Qin a po sjednocení Číny a ustavení qinské dynastie pak jedním z 36 správních oblastí říše. Nacházel se v oblasti, v níž odedávna docházelo k hojným střetům mezi Číňany a severními "barbary". Za dynastie Qin a Han těmi útočníky byli převážně protomongolští Xiongnu a právě v Shangjunu velel slavný qinský generál Meng Tian (výtečný vojevůdce, zdatný administrátor a údajně též vynálezce kaligrafického štětce) a později coby inspektor vojsk působil korunní princ Fusu (proto ta hrobka, žeano). Ještě na počátku našeho letopočtu byl prý Shangjun úrodný region se spoustou pastvin a zemědělské půdy, ovšem časté války, hojné usměrňování vodních toků v oblasti a nadměrné obdělávání půdy vedly postupem času k dramatické proměně místního klimatu. Už v osmém století se dnešní severní Shaanxi začalo měnit v poušť a o jedno století později prakticky nebylo možné nyní značně nehostinnou krajinu obdělávat beze ztrát. Suché podnebí, eroze půdy a následné časté písečné bouře dělaly posledním tvrdohlavým rolníkům, kteří se dosud o nějaké to sedlačení pokoušeli, ze života peklo. Za dynastie Ming se z Yulinu stalo opevněné posádkové město. S tím, jak se do Yulinu přesouvali vojáci, rostla i populace civilních obyvatel a začal vzkvétat čilý obchod s mongolskými kmeny na sever od hranic. Zároveň bylo rozšiřováno a posilováno opevnění kolem města a podél hranic. Z počátku 17. století pochází např. pevnost Zhenbeitai, jedna z prominentních yulinských památek. Říká se, že je-li Dlouhá Zeď drak, jehož hlavou je Shanhaiguan a ocasem Jiayuguan, pak Zhenbeitai je bezpochyby drakovým srdcem. Postupně ale Yulin ztrácel na významu a v první polovině 20. století šlo o velmi chudou, odlehlou oblast. Za druhé sino-japonské války a při bojích mezi komunisty a nacionalisty sloužil Yulin komunistům jako důležitá základna (v oblasti se nachází pár "revolučních památek", např. v Mizhi nebo Jiaxiangu). Na okresní město byl Yulin "povýšen" v roce 2000 a s rozvojem infrastruktury začalo docházet k modernizaci a hospodářskému rozvoji.
Současný Yulin je z kulturně-turistického hlediska pořád zapadákov na kraji pouště a pro většinu turošů je to přinejlepším krátká zastávka na cestě do Vnitřního Mongolska, ale zdá se, že jeho význam, sebevědomí a povědomí o něm v posledních letech rostou.
Tolik na úvod.

V Shanghaii na Pekingské opeře

13. prosince 2010 v 13:14 | MaedhRos
To si tak člověk vyjde na "průzkum" - a skončí na opeře.
Ještě než mě začala naplno zaměstnávat škola, na průzkumy jsem vyrážela velmi často - a o podzimních prázdninách (kolem 1. října bývá v ČLR několikadenní volno) jsem si během jednoho z těchhle průzkumů vzpomněla, že jsem se vlastně chtěla projít po Fuzhou Lu a poohlédnout se po Yi Fu Theatre - nejstarším fungujícím divadle čínské opery ve městě. A že jsem se zrovna nacházela v okolí Renmin Guangchang, měla jsem to kousíček. Takže jsem se neprodleně vydala směrem k Fuzhou Lu.
Protože ve šrajtofli jsem měla jen pár šupů, počítala jsem toliko s informativním obhlédnutím terénu - kde to je, jak to vypadá, kolik stojí vstupné, kdy hrajou, a podobně. Kde - to bylo snadné zjistit. Prostě jdete po Fuzhou lu, dokud na divadlo Yi Fu nenarazíte. Nejde to přehlédnout. Vypadá to zhruba tak, jak byste čekali - rohový barák vyzdobený plakáty s herci čínské opery, je to nadepsané Yi Fu Theatre a svítí to (v centru Shanghaie sice po setmění svítí úplně všechno, ale to teď nechme stranou). Srocení lidí přede dveřmi a lidé proudící dovnitř byli dostatečně průkaznou nápovědou, že hrajou mj. i dnes večer. A co se vstupného týče, to mi začali prodávat hned dva chlapíci, sotva jsem se přiblížila na pár kroků...

Čemu člověk v Shanghaii musí odvyknout a přivyknout

13. prosince 2010 v 12:13 | MaedhRos
Pár "samozřejmostí", které si na každém rohu nekoupíte - anebo si za ně připlatíte...

 
 

Reklama