8 & jeden důvod, proč rozhodně nepřehlížet Osmého Doktora

27. října 2014 v 2:39 | MaedhRos |  Film & TV
Okolnosti k Osmému Doktorovi nebyly moc fér. Patrně na něj přeskočila smůla, která se vždycky tak trochu lepila na paty jeho představiteli, Paulu McGannovi. Ve finále jsme na tom ale biti hlavně my, fanoušci a fanynky Doktora s pořadovým číslem 8. Jsme totiž odsouzeni k permanentní senzorické deprivaci (ani ne dvě hodiny video materiálu!) a k neustálému lítostivému přemítání o tom, co by bývalo mohlo být kdyby... Kolem Osmého Doktora je to samý třetí kondicionál (pravda, díky vloni odvysílané minizodě jsme se posunuli do hájemství kondicionálu druhého, ale přemýšlet v kondicionálu prvním by pravděpodobně bylo až příliš optimistické)...
Ačkoli Osmý Doktor prožil a dosud prožívá pestrý život v rámci jiných médií (především audioher), to primární - tedy televize - k němu bylo velice skoupé. A obzlášť smutné na tom je, že televizní film, jenž představuje v podstatě skoro celou Osmičkovu on-screen existenci, má - i přes jistý nepopiratelný neohrabaný šarm a dost slušnou výpravu - k dokonalosti hodně, hodně daleko. Především v důsledku těchto skutečností bývá Osmý často poněkud přehlížen. Což je chyba. Důvodů lépe ho poznat je víc než dost - já si dovolím shrnout některé z nich v osmi (plus mínus) bodech.




1) Je to první postklasický Doktor.
Osmý Doktor jednou nohou vězí v klasice, ale druhou už má nakročeno do roku 2005. A jako každé tranzitní teritorium a jako každá přechodová zóna, je už z definice zajímavý.
Osmý v podstatě mezi klasické doktory už tak úplně nepatří, ač se mezi ně oficiálně počítá. Nejen, že přišel poměrně dost dlouho po ukončení klasických sérií, on je prostě - jiný. Je to první Doktor, jenž funguje i jako romantický hrdina, a také asi první Doktor, který výrazněji načichl člověčinou (čímž ani tak nemíním zmínky o polovičním lidském původu "z matčiny strany", jako spíš to, do jaké míry si Osmička pouští lidstvo - a svoje převážně lidské společníky - k tělu). V tomhle směru Osmý výrazně předznamenává NuWho éru.
Je šitý pro mnohem širší, pestřejší publikum, než většina jeho předchůdců, a spojuje v sobě charakteristiky, které můžou oslovit nejen dětské a dopspívající diváky a fanboys - ale taky fangirls. Zlí jazykové asi podotknou, že film z roku 1996 se obrací především na tu poslední skupinu - a nebudou tak úplně mimo mísu, koneckonců, McGann je McGann a pěkných pár minut v téhle roli stráví zahalený jen do prostěradla - ale Osmý je dost Doktorem na to, aby dostatečně saturoval i ty geekovštější chutě a preference.

2) Je toho hodně, oč byste přišli...
Díky dekádě mezi nezdařeným pokusem o restart v roce 1996 a úspěšným rebootem z roku 2005 je Osmý Doktor v podstatě nejdéle úřadujícím Doktorem od Hartnella až po naše časy - a na kontě má desítky a desítky dobrodružství (navíc s řadou velmi zajímavých, sympatických společníků). A že se během nich občas dějí věci... A je v tom hodně wibbly a wobbly a timey a wimey.
Což mě vede k bodu 3)...

3) Je to výborná záminka k průzkumu alternativních médií...
Osmý Doktor stráví na obrazovce ani ne dvě hodinky. I v porovnání s těmi méně šťastnými předchozími inkarnacemi (Šestka, třeba) je to zatraceně málo. A pokud vás zaujme natolik, že se rozhodnete poznat ho blíž (jakože patrně zaujme, když už ničím jiným, tak přinejmenším díky čiré síle kontrastu mezi Osmým z Enemy Within a Osmým z The Night of the Doctor), prostě musíte zalovit ve vodách mimo televizi a video. Naštěstí je kde lovit. Jsou tu komiksy, knížky - a především audio. Díky Osmičce jsem objevila Big Finish Productions a jejich audioplays - a je to na každý pád jeden z nejhodnotnějších (pop)kulturních objevů, které jsem v posledním roce udělala. To nejlepší, co jsem v rámci WHOniversa zatím zaznamenala, se totiž vesměs odehrává nikoli na obrazovce, ale v audio hrách. Jakmile jednou zavadíte o Big Finish, velmi pravděpodobně budete lapeni na hodně dlouho, ne-li napořád - a patrně nezůstanete jen u dobrodružství Osmého Doktora. Výrazné rehabilitace díky audioplays od BF došel např. i ten Šestý. (A jejich produkce se samozřejmě zdaleka neomezuje jen na Doctora Who.)
(Propos, ta v současné době nejaktuálnější dobrodružství Osmičky vycházejí v rámci řady Dark Eyes. V listopadu by měla vyjít třetí série příběhů. Dosavadní dvě doporučuje 11 z 10 MaedhRosů.)













4) Character development...
Už výše jsem naťukla sílu kontrastu mezi Osmým Doktorem na počátku a na konci jeho cesty (naprostá rezignace a ztráta naděje v The Night of the Doctor je ve vztahu k Osmičce z TV filmu nebo starších dobrodružství z jiných médií natolik out of character, že navýsost výmluvně naznačuje, kolika devastujícími traumaty pravděpodobně prošel).
Mluvím o propasti mezi tímhle...

...a tímhle:

5) Romantismu a viktoriánské gotiky není nikdy dost...
Řeč je o romantismu coby kulturním hnutí a o gotice jako literární tradici, samozřejmě. Osmý Doktor je obému silně poplatný esteticky (je koneckonců technicky vzato mrtvý při obou svých regeneracích, přičemž ta první je okatou poctou filmovému Frankensteinovi a Doktor po jejím absolvování vyleze z márnice), svojí celkovou charakterizací a vývojem, svými vrcholně sympatickými čtenářskými preferencemi a příležitostně i výběrem společníků (s Mary Shelley mu to klape báječně). Obzvlášť působivý a zábavný je Osmého gotizující romantismus tehdy, když se Doktor z nějakého důvodu rozhodne - nebo je nucen - vytasit drápy a vycenit zuby. Doktorovy výlety k "temné straně síly" patrně nikdy nebyly stylovější, ať už je to chaoticky destruktivní Zagreus (stejnojmenná výroční audiohra od Big Finishe k Doktorovým čtyřicátým narozeninám), nepříčetné monstrum od Ženevského jezera (Company of Friends: Mary's Story), anebo vnitřně rozpolcený Editor, jehož by patrně i ze španělské inkvizice vyloučili pro přemrštěnou horlivost (orwellovská lahůdka The Natural History of Fear).
A to už vůbec nemluvím o úžasném interiéru jeho Tardis.

6) Je to prostě sympaťák...
Což o některých Doktorových inkarnacích platí víc, než o jiných - no a o téhle to platí na 110%. Někde napůl cesty mezi furiantským excentrismem Čtvrtého a mladistvým šarmem Pátého, Osmý Doktor je dokonalým mixem ušlechtilosti, podivínství, potrhlé rozjívenosti, nadšení pro dobrodružství, neochvějné víry v dobro, inteligentního humoru a permanentního okouzlení kdečím a kdekým. Občas to vypadá, že jede na hopsinkovou šťávu.
(Aby to ovšem bylo zajímavější, dovede být také kousavě ironický, byronsky rozervaný, mrazivě odtažitý a velmi neurvalý; navíc je to příležitostný kapsář.)
Kdo by někomu takovému řekl na nabídku společného cestování "ne"? (Pravda, pár lidí to udělalo, ale osobně se jim dost divím.)

7) Paul McGann
Už jsem to napsala jednou, napíšu to znova: McGann je McGann. A na McGanna je v podstatě vždycky radost se dívat (případně ho prostě jen poslouchat). Už reakce a recenze na TV film z roku 1996 jsou sice v naprosté většině vůči filmu více či méně kritické - ale taky se vesměs dost shodují v pozitivním hodnocení samotného Doktora a jeho představitele. Paul McGann je kvalitní charakterní herec s nezanedbatelným komediálním nadáním a tahle role mu sedla jako... Jako dobře padnoucí nové boty. (Na každý pád mu sedla výrazně lépe, než paruka, kterou musel ve filmu nosit - McGannova nenávist k oné "věci z krabice" je dnes už legendární - na jeho výkonu se nepohodlí během natáčení ovšem nijak negativně nepodepsalo.)
Když pak vloni v listopadu poprvé zaznělo: "I'm a Doctor... But probably not the one you expected," spustilo se hodně nadšeného ryku - a po The Night of the Doctor se mnozí fanoušci (někteří i prostřednictvím petic) začali poměrně hlasitě dožadovat spin-offu s osmým Doktorem - což mluví tak nějak samo za sebe a jednoznačně v McGannův prospěch.
Už jen příjemným bonusem navrch je pak skutečnost, že Paul McGann je podle všeho tak nějak k sežrání i v civilu. K fanouškům, fanynkám a fandomu obecně je velmi vstřícný, přestože se zejména v minulosti opakovaně přiznal, že je z fenoménu fandom poněkud perplex, a blázen do sci-fi že nikdy moc nebyl - a když byl dotázán, zda mu jako větší magoři přijdou fandové kultovní komedie Withnail & I, anebo Whoviani, celkem bez váhání odpověděl, že Whoviani**). Nicméně hned dodal, že nás má rád (ještě aby ne, chtělo by se říct - jistě mu neušlo, že my máme rádi jeho).

**) (Osobně mi jako větší magořina přijde Withnail & I drinking game než whovianské cosplaye, na druhou stranu je fakt, že o Withnail & I drinking game se většina příčetných lidí pokusí tak nanejvýš jednou, dvakrát - protože dřív, než se vzpamatují z traumat té předešlé - pokud ji ovšem přežijí, samozřejmě - a odhodlají se k další, zpravidla opustí školu, najdou si práci a z podobných blbostí vyrostou...)

8) Osmička je šťastné číslo...
Pozitivní konotace má v židokřesťanské tradici, ale třeba i v Buddhismu - a v Číně a Východní Asii obecně ji přímo zbožňují.
Taky to prý bylo oblíbené číslo Ladislava Klímy.
(Navíc vypadá jako sněhulák, zvlášť pokud máte tendenci psát osmičku spíš baňatou - stačí domalovat mrkev.)

...
*drumroll*
...

...& jeden: Opravdu, ale opravdu roztomilé reaction GIFy...
Upřímně řečeno, vlastně se v podstatě smyčkou vracíme k důvodu číslo 7), protože Paul McGann.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Willwarin Willwarin | 27. října 2014 v 9:51 | Reagovat

znaš Minister of Chance, znáš Minister of Chance, znáš http://www.ministerofchance.com/ ? :D

2 MaedhRos MaedhRos | 27. října 2014 v 12:33 | Reagovat

[1]: Samozřejmě znám...:-)) (Kdybych po prázdninách nebyla v permanentním mínusu, už dávno jsem na KS podpořila film - i když těch 10 až 20 liber ode mě by to patrně nevytrhlo...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama