Cesta na severozápad (od Shanghaie) - část I

23. listopadu 2011 v 21:06 | MaedhRos |  ...v Číně
Do Yulinu bych asi nikoho přes půl Číny nehnala, snad jen duše vzácně spřízněné. Já se odtamtud nicméně vrátila nejen s veskrze pozitivními dojmy, ale i s přáním se tam někdy, dají-li Nebesa, vrátit. A o tom, že pojedu právě tam, bylo víceméně rozhodnuto ve chvíli, kdy jsem během googlení informací o dynastii Qin natrefila na následující info:
Fusuova hrobka, město Suide, okres Yulin, Shaanxi. Otevřeno denně,vstupné 10 yuanů.
A nebyla bych správný geek a správná fangirl, kdybych výjezd do Yulinu okamžitě nezačala zvažovat, byť velmi teoreticky. To bylo někdy koncem zimních prázdnin.
A před začátkem těch letních a návratem do ČR jsem najednou stála před otázkou, kam na výlet. Jasno jsem měla ve třech bodech: něco na sever od Dlouhé řeky, něco mimo kategorii fabrik na turisty (z principu proti nim absolutně nic nemám, ale radši tam zavítám mimo sezonu) a něco se silnou vazbou na čínskou historii. Když mi došlo, že právě Yulin naprosto vyhovuje ve všech směrech, bylo rozhodnuto.
(Tímto tisíceré díky Dikymu, bez jehož výpomoci by tenhle výlet nedopadl ani omylem.)




Yulin (榆林) leží na samém severu provincie Shaanxi, v oblasti známé jako Shanbei. Jedná se o prosperující a rychle se rozvíjející region bohatý na nerostné suroviny. (Místní si na tom taky poměrně zakládají, většinou se mi neopomněli pochlubit, jak je Yulin bohaté město. A jsou to prý velmi často právě yulinští, kdo kupuje drahé nemovitosti v Shanghaii, jak jsem se dozvěděla.) Yulin má za sebou dlouhou a dramatickou historii. Z nejstarších zmínek je znám pod jménem Shangjun. V období Válčících států se stal součástí státu Qin a po sjednocení Číny a ustavení qinské dynastie pak jedním z 36 správních oblastí říše. Nacházel se v oblasti, v níž odedávna docházelo k hojným střetům mezi Číňany a severními "barbary". Za dynastie Qin a Han těmi útočníky byli převážně protomongolští Xiongnu a právě v Shangjunu velel slavný qinský generál Meng Tian (výtečný vojevůdce, zdatný administrátor a údajně též vynálezce kaligrafického štětce) a později coby inspektor vojsk působil korunní princ Fusu (proto ta hrobka, žeano). Ještě na počátku našeho letopočtu byl prý Shangjun úrodný region se spoustou pastvin a zemědělské půdy, ovšem časté války, hojné usměrňování vodních toků v oblasti a nadměrné obdělávání půdy vedly postupem času k dramatické proměně místního klimatu. Už v osmém století se dnešní severní Shaanxi začalo měnit v poušť a o jedno století později prakticky nebylo možné nyní značně nehostinnou krajinu obdělávat beze ztrát. Suché podnebí, eroze půdy a následné časté písečné bouře dělaly posledním tvrdohlavým rolníkům, kteří se dosud o nějaké to sedlačení pokoušeli, ze života peklo. Za dynastie Ming se z Yulinu stalo opevněné posádkové město. S tím, jak se do Yulinu přesouvali vojáci, rostla i populace civilních obyvatel a začal vzkvétat čilý obchod s mongolskými kmeny na sever od hranic. Zároveň bylo rozšiřováno a posilováno opevnění kolem města a podél hranic. Z počátku 17. století pochází např. pevnost Zhenbeitai, jedna z prominentních yulinských památek. Říká se, že je-li Dlouhá Zeď drak, jehož hlavou je Shanhaiguan a ocasem Jiayuguan, pak Zhenbeitai je bezpochyby drakovým srdcem. Postupně ale Yulin ztrácel na významu a v první polovině 20. století šlo o velmi chudou, odlehlou oblast. Za druhé sino-japonské války a při bojích mezi komunisty a nacionalisty sloužil Yulin komunistům jako důležitá základna (v oblasti se nachází pár "revolučních památek", např. v Mizhi nebo Jiaxiangu). Na okresní město byl Yulin "povýšen" v roce 2000 a s rozvojem infrastruktury začalo docházet k modernizaci a hospodářskému rozvoji.
Současný Yulin je z kulturně-turistického hlediska pořád zapadákov na kraji pouště a pro většinu turošů je to přinejlepším krátká zastávka na cestě do Vnitřního Mongolska, ale zdá se, že jeho význam, sebevědomí a povědomí o něm v posledních letech rostou.
Tolik na úvod.



Cesta do Xi'anu
Ze Shanghaie do Yulinu nejlépe přes Xi'an. Tak naznačoval předběžný online průzkum a tak pravil i pan profesor Hong (učitel z hodin poslechu a nadšenec do cestování v Číně i mimo ni).
Takže v pondělí 20. 6. jsem si mezi zkouškou z gramatiky a obědem skočila do prodejny vlakových lístků na Chifeng Lu a zakoupila lupen na hard-sleeper Shanghai → Xi'an v pátek v 15:53.
Do pátku jsem tím pádem musela stihnout veškeré důležité balení a odhlášení z pokoje, neb návrat do Shanghaie jsem plánovala až na den dva před odletem do ČR, a platit dalších cca 500 až 600 RMB za pokoj, kde jsem nehodlala ten týden a půl pobývat, mi přišlo jako sakra drahý a zbytečný špás. Většinu bagáže jsem naštěstí mohla nechat u spolubydlící, která se uvolila, že to s tím mým kufrem do 4. července vydrží, takže na cestu jsem si mohla vzít jen to, o čem jsem se domnívala, že to bude potřeba.
V pátek jsem tedy vyzvedla výpis známek (druhá nejlepší ve třídě, haluz jaxviň, neboť ještě ve čtvrtek jsem měla za to, že z poslechu prolítnu úplně, a zbytek bude taky trapas), vyfasovala tričko s logem SUFE (později jsem ho nechala na hotelu v Baotou), odhlásila jsem se z pokoje, rozloučila se spolubydlící - a vyrazila jsem chytat svůj spoj T138.

Kupé ve vlaku jsem sdílela s jedním mladým chlapíkem, s rodinnou prázdninovou výpravou čítající maminku, dcerku a dědečka, a v Hangzhou (nebo to bylo Suzhou?) se připojila jedna postarší paní.
Po úvodních asi dvou hodinách vzájemného okukování nakonec maminka z pozice provianťáka rodiny překlenula hradbu rozpačitého mlčení tím, že mi s úsměvem nabídla čtyři kokosová cukrátka - a pak už netrvalo dlouho a provalilo se, že trochu mluvím čínsky. Odpoledne tedy proběhlo ve znamení poměrně čilé konverzace: Kam jedete? Do Yulinu? A PROČ? A to sama? A nebojíte se? A vy tu studujete? A líbí se vám Shanghai? A vy už jste byla v Xi'anu? Jo? A líbil se vám? A líbilo se vám víc v Xi'anu anebo v Shanghaii? A odkud že jste? A tam u vás stojí byty kolik? Jsou levnější, než v Shanghaii? Říkáte, že vás baví historie? A wuxia? No jo, to se hodně cizincům líbí. A rozumínte shanghaisky? A co budete dělat, až se vrátíte domů? A plánujete návrat do Číny? V Shanghaii je draho, to si budete muset sehnat práci, anebo bohatýho chlapa. A kde jste koupila tadyten prstýnek? V Česku se mluví česky? A čemu je ta řeč podobná? A tak dál a tak dál.
Dozvěděla jsem se, že ona maminka jede s tchánem a dcerkou do Xi'anu na výlet, a že tchán ze Xi'anu pochází (což mě trochu překvapilo, jelikož starý pán se snachou brebentil shanghaihua jako když bičem mrská). Postarší paní byla rovněž rodačka z Xi'anu a z Hangzhou (nebo Suzhou) se vracela od dcery. Onen mladý pán většinu odpoledne prospal, ale nakonec někdy kolem sedmé slezl ze svého horního lůžka a zapojil se do hovoru. V Shanghaii prý pracuje a domů do Xi'anu se vracel na dovolenou. Během odpoledne a večera se prostě probralo kdeco. Starému pánovi neustále nešlo do hlavy, co hodlám dělat ausgerechnet v Yulinu. Několikrát během odpoledne zopakoval: "Yulin? Co tam? Vždyť tam mají jen samej písek!" (Přeháněl.) A samozřejmě jsem si vyslechla mnoho chvály na svoji čínštinu. (To se tak prostě v Číně laowaiům říká a nesmíte to brát doslova - vy vejdete do obchodu a řeknete "dobrý den, velkou lahev suanmeitangu" a prodavačka odpoví "ó, mluvíte skvěle čínsky". Je to jen způsob, jak být srdečný. Moje čínština ve skutečnosti stojí za vyliž...)
Cesta tedy uběhla docela příjemně a poměrně rychle, ač úhrnem trvala něco kolem 15 hodin plus mínus.
Kolem deváté jsme já a všechny tři ženské spolucestující zalehly a jaly se spát. Chlapi ještě chvíli klábosili, ale počítám, že taky zalehli poměrně brzo.
Probrala jsem se brzy ráno, provedla jsem tu nejnutnější ranní údržbu a přesunula jsem se na sedadlo v uličce, abych se mohla kochat pohledem z okna. Shaanxi je svým neortodoxním způsobem hrozně hezký flák země.
No a něco kolem osmé nás vlak vyvrhnul na nádraží v Xi'anu. Tuze se mi hodilo, že jsem tam nebyla prvně, protože hned u východu z nádru mě odchytla smečka taxikářů a začali se přetahovat o to, kdo mě odveze k 7 Sages (hostel, kde jsem se ubytovala). Když mi řekli, že za tu cestu chtějí 50 yuanů, mohla jsem jim celkem s klidem dát sbohem, jejich nabídky slevy ("Tak teda 30!") ignorovat - a jít pěšky. (Pěšo je to na deset minut a ještě si po cestě koupíte nějaký to znamenitý žrádlo. Taxíkem by to při korektní sazbě mohlo být tak za 10 yuanů, možná i za 7...)
Čekaly mě 2 dny v Xi'anu, jež jsem strávila převážně flákáním po městě, vysedáváním v čajovně a návštěvami známých míst. Co jsem si nenechala ujít, byla návštěva opery (na tu jsem šla hned dvakrát). A o tom jindy...
(Cestu vlakem nemám fotograficky zdokumentovanou, protože foťák byl zapadlý kdesi hluboko v baťohu.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama