V Shanghaii na Pekingské opeře

13. prosince 2010 v 13:14 | MaedhRos |  ...v Číně
To si tak člověk vyjde na "průzkum" - a skončí na opeře.
Ještě než mě začala naplno zaměstnávat škola, na průzkumy jsem vyrážela velmi často - a o podzimních prázdninách (kolem 1. října bývá v ČLR několikadenní volno) jsem si během jednoho z těchhle průzkumů vzpomněla, že jsem se vlastně chtěla projít po Fuzhou Lu a poohlédnout se po Yi Fu Theatre - nejstarším fungujícím divadle čínské opery ve městě. A že jsem se zrovna nacházela v okolí Renmin Guangchang, měla jsem to kousíček. Takže jsem se neprodleně vydala směrem k Fuzhou Lu.
Protože ve šrajtofli jsem měla jen pár šupů, počítala jsem toliko s informativním obhlédnutím terénu - kde to je, jak to vypadá, kolik stojí vstupné, kdy hrajou, a podobně. Kde - to bylo snadné zjistit. Prostě jdete po Fuzhou lu, dokud na divadlo Yi Fu nenarazíte. Nejde to přehlédnout. Vypadá to zhruba tak, jak byste čekali - rohový barák vyzdobený plakáty s herci čínské opery, je to nadepsané Yi Fu Theatre a svítí to (v centru Shanghaie sice po setmění svítí úplně všechno, ale to teď nechme stranou). Srocení lidí přede dveřmi a lidé proudící dovnitř byli dostatečně průkaznou nápovědou, že hrajou mj. i dnes večer. A co se vstupného týče, to mi začali prodávat hned dva chlapíci, sotva jsem se přiblížila na pár kroků...


...Na opakované dotazy "za kolik" sice odpovídali, ale rozuměla jsem jim kulové. Možná to bylo 200 RMB, možná 250 RMB - a možná 200 RMB do předních řad a 50 RMB do těch zadních... Shanghaiský akcent a shanghaiské tempo jsou občas vražedné. Zmatenějšího laowaie, než jsem byla já, byste v ten moment široko daleko těžko hledali. V tu chvíli se do toho vložila jedna úhledná, nenápadná paní a prohlásila, že jsem její pengyou, ačkoli já si byla naprosto jistá, že tu osobu vidím poprvé v životě. Nejdřív jsem myslela, že chce vypomoct s komunikací a hodlá překládat, pročež mě dost mátlo, že mi zjevně nepřekládá nic z toho, co říkají prodavači lístků. Z jedné strany do mě cosi shanghaisky hučeli ti dva, z druhé strany lámanou angličtinou cosi říkala ona a při všem tom štěbetání jsem totálně ztratila přehled o tom, jestli je vůbec ještě řeč o ceně lístků. Pak mi jeden prodavač prostě dal lístek do ruky a začal mě tlačit dovnitř. Dotazy "za kolik? za kolik?" okázale ignoroval. Nebo mi prostě nerozuměl. Pak si řekl o peníze (pokud se dobře pamatuju, tak o 200 yuanů), já se vyděsila, řekla jsem, že tolik nemám (což byla pravda) - a začala jsem mu lístek strkat zpátky. Samozřejmě, že místo aby si ho vzal, začal smlouvat. V tu chvíli naštěstí ta paní, jež prve tvrdila, že jsme kamarádky, ztratila nervy, vzala mi lístek, vrazila ho zpátky prodavači a odtáhla mě stranou. Řekla, že má lístek navíc, že čeká na rodiče - a pak vytáhla čtyři lístky a jeden z nich mi dala. Po chvíli nevěřícného zírání jsem jí začala vysvětlovat, že opravdu peníze nemám, což ona odmávla s tím, že to je v pořádku - a naznačila mi, ať radši jdu nahoru do hlediště. Ještě než jsem vstupenku dala ke kontrole, ohlédla jsem se za onou paní, že "teda vážně jdu" - ona kývla... A tak jsem šla.
Později paní Deng - tak se jmenovala - vysvětlila, že ty lístky dostala a měla jít s rodiči a manželem - ale manžel byl prý indisponován. ("The ticket my husband's, but he has ill. So is like you my husband.")
Představení začínalo v 19:15, paní Deng a její rodiče zasedli na místa kolem sedmé - takže bylo dost času na krátkou konverzaci s Dengovými, během níž jsem jednak vyzvěděla, jak že je to s těmi lístky, druhak jsme probrali takové ty věci jako odkud jsem, co tu dělám, jak dlouho se učím čínsky, že paní Deng prý před deseti lety učila matematiku na jedné střední škole na Guangling'er lu, což je velmi blízko naší školy, že panu Dengovi prý připomínám jeho starší dceru (asi má taky nadváhu a nosí brýle) - a tak. Bylo to trochu rozpačité povídání, protože jsme neustále naráželi na jazykovou bariéru - a popravdě, vůbec jsem netušila, jak se mám vlastně chovat a co se ode mě čeká nebo nečeká. Nedostávám od cizích lidí lístky na operu denně. Vzato kolem a kolem to ale byl velmi příjemný večer - zvlášť poté, co začalo divadlo.


Na programu byly čtyři kousky: "To Rescue The Emperor in Shou Zhou", "Wenzhao Pass", "A New Woman Marshal" a "Unfaithfulness", to vše v podání Shanghai Peking Opera Troupe.


Záchrana císaře v Shouzhou
liujinding3

... z programu:
Stalo se za dynastie Song, že nepřítel obklíčil císaře v Shouzhou. V klíčový moment však statečná velitelka Liu Jinding napadla nepřátelská vojska, zvítězila a císaře z obklíčení vysvobodila.
***
Nakolik můžu na základě svých kusých a velmi nedostatečných znalostí čínské opery soudit, tohle byl typický bojový kus. Čili akce, akce, akce. Spousta akrobacie, víření, hopsání, otloukání a do toho "ding ding ding ding ding ding ding ding ding ding ding" z orchestřiště. Byla to nádhera, to víření především - protože dao ma dan je typ postavy k víření dokonale uzpůsobený. Ne snad, že by ten kostým vypadal, že se v něm víří snadno (mně přijde, že provozovat *cokoli* je v něm dvakrát složitější než obyčejně), ale když už se v něm někdo správně hýbat umí, je to grandiózní podívaná. Představitelka Liu Jinding vypadala opravdu nádherně, vířit uměla a to, co předváděla s kopím, taky stálo za to. Však si taky vysloužila bouřlivé ovace.

liujinding
Trivia:
Liu Jinding (alespoň v téhle hře) zastupuje typ dao ma dan - zralá (ale dosud ne stará) žena, obvykle mimořádně nadaná a vysoce postavená, většinou generálka. Zde navíc po zuby ozbrojená a v čele vojsk - takže nazdobenější než vánoční strom na Time Square. Její kostým zahrnuje celou řadu prvků, včetně dvou dlouhých bažantích brk zdobících pokrývku hlavy a čtyř praporů, jež má připevněny na zádech (to jsou ta vojska).
Císař Zhao Kuangyin zastupuje typ hongsheng - což je "podkategorie" typu laosheng. V Pekingské opeře se hongshengové vyskytují pouze dva: Guan Gong, hrdina Romance Tří království, a právě Zhao Kuangyin. Co se laoshengů týče - jsou to starší, důstojní muži (starší v tomto případě znamená poměrně široké rozpětí - od mužů středního věku až po opravdové starce), jež poznáte podle dlouhého vousu, relativně neokázalého oděvu a rozvážných gest. Obvykle se jedná o mudrce, úředníky či vládce - v bojových hrách jde vesměs o vysoko postavené velitele, kteří jsou vzdělanější a kultivovanější než jejich "bratři ve zbrani" s pomalovanými tvářemi (typ jing). Laosheng zpívá a hovoří méně pronikavým hlasem, než xiaosheng (mladý muž), či jing (pomalovaná tvář).

liujinding2

Slavná válečnice Liu Jinding žila a působila na samém počátku vlády Songů. (Císař Zhao Kuangyin z této opery byl zakladatelem songské dynastie - a příběh se vlastně odehrává ještě v době, kdy císařem dosud nebyl.) Liu je hrdinkou nejedné klasické opery. Pojí se k ní půvabný příběh o tom, kterak se v Shoutangském průsmyku předtím, než stanula v čele vojsk a porazila armádu jižních Tangů, nejprve v klidu upravila a učesala.



Wenzhaoský průsmyk
wenzhao1

... z programu:
Když Wu Zixu dorazil k wenzhaoskému průsmyku, nemohl projít, protože byl hledanou osobou. Po sedm dní se musel schovávat v domě poustevníka Donggao Gonga a za tu dobu mu pro samé soužení a obavy dočista zbělely vlasy i vous. Donggao Gong pomohl Wuovi Wenzhao Guan překonat. Když Wu Zixu na svém útěku narazil na řeku, myslel, že se nedostane dál. Naštěstí plul kolem rybář, jenž svolil, že Wua přes řeku převeze. Wu Zixu rybáři věnoval svůj meč a požádal ho, aby nikomu nic neprozradil. Aby Wuovi dokázal, že jeho tajemství je u něj v bezpečí, spáchal rybář sebevraždu.
***
"Konverzačka", v níž se především zoufalo, přemítalo a rozmlouvalo. Tím pádem nešlo ani tak o to, umět pořádně zavířit, jako o to, umět pořádně zazpívat - a mít v malíku subtilnější, rafinovanější gesta. Fu Xiru, představitel Wua, zazpívat rozhodně uměl; měl hlas jak zvon a když se do toho pořádně opřel, měla jsem trochu obavy, že mi popraskají brejle.
Popravdě jsem měla trochu strach, že ty upovídanější, méně akční kusy mě budou nudit - ale nestalo se. Wenzhao Guan byla úžasná podívaná - a Fu Xiru mě prostě dostal. Navíc se zdálo, že je víc než jiní herci v neustálém kontaktu a interakci s publikem - což bylo naprosto okouzlující.

wenzhao4
Trivia:
Wu Zixu i Donggao Gong - i rybář - jsou laoshengové, byť nejspíš spadají do různých podkategorií.
Wu Zixu, slavný literát a vojenský stratég, žil v období Jar a Podzimů. Jeho otcem byl Wu She, učitel korunního prince Jiana ze státu Chu. Proradný ministr Fei Wuji přesvědčil chuského krále Pinga, že by jej Wu She mohl ohrozit a přemluvil jej, aby Wua nechal popravit. Wu byl přinucen napsat svým dvěma synům, aby za ním přijeli do hlavního města. Oba synové věděli, že je to past, ale zatímco Wu Shang se rozhodl zemřít po boku svého otce, Wu Zixu přísahal pomstu a utekl do státu Wu. Cestou musel překonat právě Wenzhaoský průsmyk - a to, že za několik dní samým soužením zestárl o celá léta, mu nakonec pomohlo pronásledovatele oklamat.
Ve státě Wu vstoupil Wu Zixu do služeb prince Guanga, který poté, co se stal králem, udělil Wuovi vysoký úřad. Wu se tak stal mimojiné zakladatelem dnešního Suzhou a jedním z velitelů vojenského tažení proti státu Chu, a to po boku samotného Sun Zi (který jej zmiňuje ve svém Umění války). Po porážce Chu dosáhl alespoň symbolické pomsty na ostatcích krále Pinga, jež nařídil exhumovat a zbičovat. Vítězství v Chu dopomohlo Wuovi k povýšení a napříště byl znám coby Shenxu, vévoda z Shen. Wuovi se stalo osudným, když králi doporučil svého krajana Bo Pi, jenž byl ve skutečnosti tajným agentem státu Yue. Wu měl z Yue (oprávněné) obavy a krále Fuchaie nabádal, aby tuto hrozbu co nejrychleji eliminoval, ale Bo Pi krále přesvědčil, aby proti Yue nezasahoval. Wu byl donucen spáchat sebevraždu. Ještě něž to udělal, požádal, aby mu po smrti vyřízli oči a pověsili je nad hlavní bránu, aby se mohl dívat, až vojska z Yue dobudou hlavní město Wu.
wenzhao3

Když deset let po jeho smrti Yue skutečně napadlo a porazilo Wu, král Fuchai hořce litoval, že Wu Zixua neposlechl. Fuchai spáchal sebevraždu a když umíral, přikryl si obličej, protože si netroufal pohlédnout v podsvětí Wuovi do tváře.
Wuovo tělo bylo poté, co byl donucen vzít si život, hozeno do řeky poblíž Suzhou. V některých oblastech Číny je proto Wu uctíván jako říční bůh a přezdíván "Pán vln". Traduje se, že svátek dračích člunů je ve skutečnosti odkazem na jeho památku.



Nová velitelka
muguiying1

... z programu:
Stalo se za dynastie Song, že všichni mužští generálové z rodu Yangů obětovali svůj život ve službě vlasti. Jejich ženy a děti se musely vrátit do rodného města a žít v ústraní. Po čase se ale říše opět ocitla v ohrožení a císař - ve snaze najít schopné válečníky - vyhlásil turnaj bojovníků. Yang Wenguang, syn paní Mu Guiying, turnaj vyhrál a získal velitelskou pečeť. Jeho matka, zklamaná císařským dvorem, nechtěla pečeť přijmout. Tehdy zasáhla madam She, Yang Wenguangova prababička, a vysvětlila Mu Guiying, že v první řadě musí myslet na osud svého národa. Mu Guiying se nakonec rozhodla pečeť přijmout. Oblékla svou zbroj a v čele vojsk vyrazila do bitvy.
***
I v téhle hře se spíš mluvilo - tedy zpívalo - a vrcholila dlouhým sólem pro statečnou Mu Guiying, jež bylo přehlídkou gest o to působivějších, oč byla subtilnější, a pěveckého a hereckého umu paní Li Guojing. Nadcházející bitvu signalizovalo jen tlumené echo válečných trubek a víření bubnů.
Když paní Mu Guiying definitivně došla k tomu, že je to prostě na ní ("Když nepovedu vojska já, KDO je povede?" - tomu jsem, světe div se, i rozumněla), srdce mi tlouklo až v krku. Jedna namalovaná ženská se silným hlasem, jednoduchá instrumentace, židle, závěs - a má to zrovna takové grády, jako Red Cliff za miliony yuanů...:-)
muguiying2
Trivia:
Mu Guiying spadá do kategorie dao ma dan. Madam She je typická lao dan - stařena. Lao dan nosívá poměrně jednoduchý kostým a prostou pokrývku hlavy. Chodí v mírném předklonu a užívá prostých, neokázalých gest. Její hlas je hlubší, než hlas ostatních ženských typů - narozdíl od nich jej drží v přirozené poloze, místo aby jej tlačila do závratných výšek. Poměrně často třímá nebo se opírá o dlouhou hůl.

Příběh o generálech a generálkách z rodu Yangů je v Číně stará známá písnička. V opeře, filmu, televizi i literatuře byl zpracován mnohokrát (jen letos se rozeběhla příprava hned dvou filmů na tohle téma - a 14 Amazons z dílny Shaw Brothers je ve svém žánru legendou).
Generálové z rodu Yangů za dynastie Song statečně bojovali proti khitanské dynastii Liao - a jako jiní schopní generálové, i oni doplatili na dvorské intrikaření a vrozenou songskou nedůvěru k silným vojenským velitelům.
muguiying3
Když většina mužů z rodu v bojích proti Liao padla, byla zajata, anebo jinak vyřazena ze hry (jeden z Yangů po prohrané bitvě s Liao vojačení zanechal a stal se mnichem), jediným generálem "v aktivní službě" zůstal Yang Yanzhao - místa padlých a zajatých zaujaly ženy z domu Yang - Yanzhaova matka, manželka, dvě jeho sestry a tři vdovy jeho padlých bratrů.
Mu Guiying se do rodiny přivdala - vzala si Yang Yanzhaova syna Zongbaa. Povídá/píše se o tom, že prý těhotná vedla vojáky do bitvy - a svého syna Wenguanga porodila na bitevním poli. Generálkou údajně zůstala do svých 80 let.
Verzí příběhu o generálkách z Yangů a o Mu Guiying je samozřejmě povícero.


Někdy touhle dobou se paní Deng a její rodiče zvedli k odchodu a popřáli mi příjemný večer. Měli to prý domů dost daleko, takže museli vyrazit dřív. (Fakt doufám, že paní Deng aspoň tuší, jak moc jsem jí vděčná za ten lístek i za to, že mě vyškubla těm dealerům u vstupu.)
Dengovi díky svému odchodu bohužel přišli o poslední výstup na programu:



Nevěrník
bao1

...z programu:
Kdysi žil chudý literát jménem Chen Shimei. Poté, co u císařských zkoušek získal nejvyšší ocenění, byl vybrán jako manžel pro princeznu. Jenže Chen už ženatý byl. Ze zištnosti svou ženu Qin Xianglian a svoje děti opustil. Ba co víc, když za ním jeho rodina přišla do Kaifengu, pokusil se ženu a děti zavraždit. Qin Xianglian svého manžela povolala k zodpovědnosti před kaifenským soudem. Soudce Bao nechal Chena předvolat. Chen Shimei, nyní císařův zeť, se i tváří v tvář své první ženě bezostyšně dušoval, že je nevinný. Bao Zhenga to rozzuřilo tak, že nechal bezcitného nevěrníka popravit, bez ohledu na naléhání ze strany císařových příbuzných.
***
Opět konverzačka, ovšem hojně zalidněná. Z téhle hry mi asi nejvíc utkvěl v paměti ten pestrý vizuál. I scéna byla o něco zdobnější, než při předchozích kusech - a u soudu se sešla velmi početná skupina úžasně okostýmovaných a zmalovaných lidí (stráže, ouřadové, žalobce a žalovaný, císařští rodinní příslušníkové a samozřejmě soudce Bao - pořád bylo nač koukat)...:-)
An Ping coby Bao Zheng jevišti opravdu kraloval - zejména poté, co v druhé polovině hry zahořel spravedlivým hněvem...:-)
bao2
Trivia:
Chen Shimei je laosheng, Bao Zheng je pomalovaná tvář - jing. Konkrétně se jedná o podkategorii tongchui hualian. Většinou do ní spadají role vysoce postavených vážených mužů, někdy dokonce císařů. Důraz se klade spíš na zpěv než na akrobacii. Qiu Xianglian zastupuje qing yi - jeden ze základních ženských typů. Qing yi vyniká půvabem, věrností a ctností. Ve svém projevu je spíše neokázalá a i její kostým je střízlivější, než zdobné, výstřední šaty koketnější a uvolněnější hua dan. Eleganci jejích gest podtrhují bílé "vodní rukávy".
Kromě hlavních aktérů se na přelíčení dostavil i zástup xiaoshengů (mladý muž), jingů (pomalovaná tvář), wushengů (akrobat) a zaznamenala jsem minimálně jednoho choua (klaun - bezpečně je poznáte podle toho, že mají nabílený střed tváře)... Nicméně všichni ve hře dělali spíš stafáž (znalec čínské opery by jistě z jejich kostýmů a líčení v kontextu dané hry něco zajímavého vyčetl, ale já mám bohužel daleko do znalce).

Bao Zheng je jedním z nejvelebenějších slavných mužů čínské historie. Působil za Severních Songů, konkrétně za císaře Renzhonga. Narodil se do literátské rodiny v Luzhou (dnešní Hefei) v provincii Anhui. Už jako mladý uspěl u nejvyššího stupně císařských zkoušek a získal titul Jinshi. Byl jmenován správcem/guvernérem v Jianchangu - ale protože synovská oddanost mu velela postarat se o rodiče, úřadu se neujal a vrátil se domů - kde o matku a otce pečoval až do jejich smrti. Bylo mu čtyřicet let, když se vrátil do státních služeb coby správce v Tianchangu.
Vynikal jak schopnostmi, tak morální bezúhonností a neúplatností. Za svou kariéru zastával mnoho vysokých postů na řadě míst v zemi. Za 30 let služby obvinil a odsoudil nejednoho vysokého hodnostáře, který se provinil úplatkářstvím, zneužíváním pravomocí či nějakou jinou levotou. Bao proslul tím, že neváhal předvolat před soud ani mocné úředníky, členy císařské rodiny, či císařovy oblíbence, pokud měl za to, že spáchali zločin.
A neméně zajímavé je to, že při tom, jak vysoký úřad zastával - a jak si při tom počínal - nikdy neupadl u císaře v nemilost.
bao3

Mnohé z jeho kvalit se připisují jeho skromnému původu - jeho rodina si nikdy nežila nad poměry a Bao důvěrně znal bolesti a strasti "prostého lidu". Svůj vliv měl na Bao Zhenga nejspíš i Liu Yin - správce v Luzhou, o němž se traduje, že byl nejen kromobyčejně vzdělaný a talentovaný, ale také spravedlivý a velmi kritický ke špatnostem a nepravostem. V Luzhou působil v době, kdy tam Bao pečoval o svoje stárnoucí rodiče - a oba literáti prý spolu velmi dobře vycházeli.
V čínské slovesnosti je Bao Zheng (titulovaný také Bao Gong) vtělěním neúplatné spravedlnosti a zosobněním ideálního hodnostáře, kterého si nelze koupit ani penězmi, ani dary, ani přes konexe.

bao4
K večeru strávenému s "Beijing Opera Highlights" už snad jen tolik:
Až půjdu do Yi Fu příště, koupím si lístky hezky v předprodeji. Nejlevnější stojí obvykle 30 nebo 50 RMB - a člověk si může v klidu vybrat kde chce sedět. Když zaběhnete do Yi Fu Theatre někdy v týdnu odpoledne, můžete lístek koupit v klídku a pohodě - a máte aspoň záruku, že kupujete lupení pravé a platné.
(Jsem nicméně velmi ráda, že moje první srážka s čínskou operou live je vylepšená o příhodu s paní Deng, jejím nemocným manželem a jeho lístkem.)
V Yi Fu Theatre mají širokou nabídku CD a DVD s čínskou operou (počítaje v to i Kunqu, Yueju a další) a zakoupit si tam můžete i knižní publikace. Takže pokud je vám živé představení málo, není problém pořídit si placku domů.
Jedním z řady atraktivních aspektů opery naživo je i publikum - zejména horliví staříci v prvních řadách, kteří obzvlášť vyvedené momenty (ať už se jedná o skvěle zazpívanou pasáž, obzvlášť dlouhou a pronikavou notu, parádní souboj či cokoli jiného) odměňují halasným "hao!" Herci na jevišti samozřejmě vedou publikum v patrnosti a občas dojde i na docela zajímavou interakci (v mezích konvencí, pochopitelně). Nepronikavější z těch celkových dojmů ve mně ale zanechala *síla* jakou pekingská opera naživo má. I z obrazovky je to samozřejmě úžasná - a pro našince exotická - podívaná, ale jsou vlny, které na kameru a mikrofon nezaznamenáte. Takže milovníkům tohohle kulturního fenoménu můžu doporučit jen jediné - pokud někdy budete mít tu možnost, neváhejte ani minutu a zhlédněte živé představení. Budete z toho naprosto paf.

______________________________________
Poznámky:
a) Fotky jsou špatné, protože aparát je špatný - a protože jsem se víc soustředila na představení, než na pořizování fotodokumentace...:-)
b) Opravy a upřesnění k údajům v "trivia" odstavečcích jedině vítám!
c) Zdrojů bylo mnoho a nechce se mi je dohledávat...:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama